Orientační běh na olympijských hrách
Přestože se orientační běh již v roce 2001 stal oficiálním sportem na. Světových hrách (World Games) a je také sportem na letních OH neslyšících, zůstávají prozatím snahy o zařazení orientačního běhu na OH neúspěšné. Je nutno uznat, že závod je většinou nutné pořádat daleko od hlavního města, doba trvání soutěže je delší než většina ostatních individuálních soutěží a že tento sport není příliš atraktivní pro televizní diváky (to se ale pomalu mění díky zařízení TracTrac, které pomocí SIM karty zaznamenává polohu běžce v terénu a přenáší ji na obrazovku; je tedy možné sledovat pohyb běžce na trati v reálném čase). Tratě, která by mohla vyhovovat požadavkům OH, jsou parkový orientační běh, micro-O a krátká trať. Nejpravděpodobněji by do programu olympijských her mohl být zařazen sprintový pěší orientační běh. Tato disciplína je po celém světě stále populárnější a může být také velmi divácky atraktivní.
U příležitosti 17. zimních olympijských her v Naganu se v Sugadaira Kögen v Japonsku konal mezinárodní kulturní festival, ve kterém byl zařazen také lyžařský orientační běh. IOF pak roku 2002 sepsala petici Programové komisi Mezinárodního olympijského výboru, aby lyžařský orientační běh zařadila v roce 2006 na ZOH s tím, že by se mohl konat na stejném místě jako závody v biatlonu. Ve formálním doporučení ale Programová komise poukázala na to, že tento sport nemá dostatečné mezinárodní zastoupení (soutěží převážně skandinávské země), jsou zde překážky pro komentátory a diváky, které brání jednoduchému sledování soutěže, a nutnost výdajů na nové technologie a výsledkový systém.28. listopadu 2006 pak Výkonný výbor Programové komise rozhodl lyžařský orientační běh spolu s dalšími sporty nezařadit ani do přezkoumávacího procesu. V současnosti se rozhoduje o zařazení pěšího orientačního běhu na LOH 2020.